Ale vždyť je to přece v přírodě úplně normální. Květina vykvete a pak, dříve či později, zcela nevyhnutelně uvadne. Růžičce z německého Sendenu v tomhle procesu nepomohlo ani to, že byla důkladně pochromovaná. Původně snad měla být tahle rostlinka celá z chromu (Chromium Rose), v době, kdy se zaskvěla v celé své kráse, už stačilo jen pochromování (Chroming Rose). A jak postupně docházel kapele dech, v místních podmínkách si ji bývalí oddaní fans překřtili na Zchromling Rose. Ale na vytahování ..
N.C.C. jsou mrtvi, ať žijí EARDELETE! Jak krásně to zní... Nevím, co se v kapele stalo, že došlo k takovéto změně. Hudebně se mnoho nového neudálo. Oproti poslední desce „Sick Atoms“ se jen mírně šláplo na plyn. Pojem doom metal se klukům v recenzích asi příliš nelíbil (smích).
„Ty nad vším moc dumáš, Štěpánku“, vyhodnotila Borůvka myšlenkové pochody nejpopulárnější českého básníka konce dvacátého století. V konečném důsledku bych se podobných slov při hodnocení nejnovějšího počinu páně Turilliho mohl dočkat i já. A ono by přitom stačilo jen poslouchat a jeden by si mohl dosyta užít melodického vodopádu, linoucího se z alba “Lost Horizons“. Ale to ne, to radši zase přijde ta neodbytná myšlenka. Proč? Co vedlo Lucu Turilliho k založení projektu..
Přiznám se, že na HAMMERFALL jsem byl docela zvědavý. Ač v naší republice hráli už poněkolikáté, tak letos to byla pro mě premiéra. Studiové desky příliš nemusím, nikdy jsem je příliš nezkoumal, přesto na mě nejlépe působí čtyřka „Crimson Thunder“. Vždycky mi vadil zpěv Joacima Canse, ačkoliv nedokážu vysvětlit proč. Ze sólové tvorby ale vím, že zazpívat umí, tak těžko říci, kde je háček. Co mi na kapele ale nejvíc vadí, jsou kecy o tom, jak zachránili metalovou hudbu. Věřím, že na tom HAMMERFALL ..
Jak už se pomalu stává tradicí, Pragokoncert vždycky pozve na největší tuzemský rockový festival Masters Of Rock i nějakou tu rockovou legendu, která mladším posluchačům zademonstruje, že staré kosti neznamenají, že by se již neumělo hrát. Minulý rok tak Vizovice naprosto rozsekal David Coverdale se svojí družinou WHITESNAKE. Pro mě osobně dokonalý zážitek, na který s chutí vzpomínám ještě dnes a s hrdostí prohlašuji, že to byl jeden z nejlepších koncertů, který jsem kdy viděl. Tento rok ..
Jiří Lhota jednoduše umí. Při pohledu na obal alba „Non Furtum Facies“ se musí každý pousmát, a přitom na tom nic k smíchu není. Kombajn rozsekávající důchodce je ale prostě k nakousnutí a já si v první řadě myslel, že držím v ruce novou placku FLESHLESS. Jenomže na to je hudba STIGMY moc jednoduchá...
Už jsou to tři roky, co královéhradecká THEMA ELEVEN vydala svůj famózní debut a dostala se tak na vrchol evropské dark-hardcorové scény. Svou zběsilostí a agresivitou v kombinaci s depresivní, místy až neúnosně naléhavou atmosférou mě totálně dostala, a proto jsem se jejich druhého alba nemohl dočkat. 
„Přichází éra totálního chaosu…“
Na Masters Of Rock se nedá netěšit. Někteří zaujatci sice mohou mluvit o komerci a podobně, ale kdo na téhle akci kdy byl, tak jistě neprohloupil. Tenhle rok jsem se trošku obával složení kapel, protože mi chyběl nějaký opravdu megapojem, ale to je pouze věc názoru. Možná to bude tím, že mi o něco více sedla loňská sestava, které vévodili legendární WHITESNAKE. Na druhou stranu, letos přijeli neméně slavní URIAH HEEP, což mi udělalo nemalou radost. ..
Předpokládám, že teď už ani svého uctívaného šéfredaktora Vencu nepřesvědčím o tom, že to nedělám naschvál. No jasně, zase jsem si vyrazil na Rimortis. Ale uznejte sami, že když se na jednom pódiu sejde elita domácího speedu, tedy Salamandra a Rimortis, že se jedná v domácích podmínkách o akci téměř srovnatelnou s něčím tak monstrózním a nepravděpodobným, jako je společné turné Helloween a Gamma Ray (hahaha, copak by se tyhle dvě kapely někdy někde mohly potkat…?). ..
Tři roky po „Planet E.“ se naposledy (zatím) otevřela nebeská brána. Znovu nenápadně, bez jakéhokoliv humbuku, kašlajíc na veškeré zákonitosti trhu, zplodili Heavens Gate další, poměrně komplikované, power metalové dílo „Menergy“. A tohle album s klidným svědomím doporučím všem, kteří se chtějí z psychologického hlediska zabývat fenoménem „duše umělců“. Heavens Gate si s chutí hrají, experimentují, průběžně a nepravidelně brnkají o svoje kořeny, které sice ctí, ale přitom se jim systematicky ..
Důvodem k tomu, abych sáhl po albu korejsko-německé bandy Krypteria byla skutečnost, že jsem kdesi nalezl poznámku o členech kapely, kdysi působících v řadách legendárních Accept. Mám takový pocit, že pokud bych se chtěl dohledat toho, kdo a kdy z krypteřanů vlastně dělal společnost skřítkovi Udovi, tak pokud bych neumřel, tak šťastně hledám dodnes. Nicméně, ať už to byla má šeroslepost, či chytrý reklamní tah, setkání s Krypterií nelituji. Tedy přesněji, o svých kvalitách a možnostech mě Krypteria ..
Po neblahých zkušenostech s počasím a bahnem z loňského ročníku jsem se poučil, přibalil pořádné těžké boty a několik svršků navíc. Naštěstí letos počasí vyšlo, bahenní lázně se nekonaly a louka, na které se fest konal, zůstala na většině míst zelená. Organizátoři také připravili několik změn – přibyly autogramiády českých a zahraničních hvězd (avšak ty by chtěly po organizační stránce ještě hodně vypilovat...), festival se oproti minulým ročníkům rozrostl o jeden den a změny názvu se dostalo (loňské) Metal Stage..
Vida, k čemu jsou tahle ohlédnutí dobrá. K Heavens Gate jsem po experimentálním „Hell For Sale!“ téměř ztratil důvěru. Setkání s „Planet E.“ tenhle pocit jen umocnilo a gejtovský ekologický příspěvek (a s ním i následující „Menergy“) putoval do propadliště dějin. S odstupem celé dekády (a s vymazáním předsudku, že Heavens Gate prostě musí být speedovými vlajkonoši) si s velkým překvapením užívám velice rozmanité a pestré album. Heavens Gate se na svých cestách světem potkali s Dream ..
Jak dlouho si ještě Freedom Call dokáží udržet takovou fazónu, aby se u jejich rozjuchaného Hé-lovín-Hé-lovín-tralalala-Hé-lovín metalu nezačaly jednomu roztahovat zívající čelisti a znuděně poklesávat víčka? Inu, asi tak dlouho, dokud budou schopni tvořit melodie jako v „Blackened Sun“ a přitom se dokáží vyhnout chatrným popěvkům ve stylu „Far Away“. A taky dokud budou mít prapůvodci a průkopníci rozjásaného „dýňovilismu“ z Hannoveru chuť experimentovat, jejich kolegové razící si cestu silou alfa-beta-gama ..
Petr Staněk nám opět po nějaké době rozvířil vody toho našeho undergroundu. Se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY napsal určitý kus historie tuzemského metalu a jak to tak vypadá, inkoust mu ještě nedošel. Jenom nyní namáčí nové péro, které pojmenovat LIVE EVIL.
Album „Hell For Sale!“ je typickým příkladem toho, že když někdo jednoduše umí, dokáže vybalancovat hrozící pád a přitom si zachránit vlastní tvář. Obdivovatelé kapely ještě ani nestačili doladit oslavné ody na předchozí album a Heavens Gate se znovu hrnuli do studia. A protože už se honosili dostatečně známým jménem, dveře, na které zaklepali, patřily samotnému Kai Hansenovi. Ten se spolu se svým paprskovým souputníkem Dirkem Schlächtrem zapojil do nahrávacího procesu. Ale ani to ..|
Dnes je 12.5.2025, svátek má Pankrác
|
| Úvodník: |
|
Umíte si představit koncert bez mobilu? |
|
[25.07.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.07.2007] [hodnocení: 5,5/10] |
LUCA TURILLI´S DREAMQUEST– Lost Horizons
|
[24.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
HAMMERFALL – Masters Of Rock 07. – 15.7.2007
|
[23.07.2007] |
URIAH HEEP – Masters Of Rock 2007 – Vizovice (13.7.2007)
|
[22.07.2007] |
|
[21.07.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
THEMA ELEVEN - The Great Misanthrope
|
[20.07.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[19.07.2007] [hodnocení: 10/10] |
MASTERS OF ROCK 2007 - Vizovice - 12. - 15.7.
|
[19.07.2007] |
SALAMANDRA, RIMORTIS, NIGHTWISH REVIVAL PRAHA - Netřebice 14.7.2007
|
[18.07.2007] |
|
[16.07.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
BASINFIREFEST (29.6. - 1.7. 2007 Spálené Poříčí)
|
[11.07.2007] |
|
[09.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[05.07.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.07.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.07.2007] [hodnocení: 7/10] |